S mými zrzavými vlasy stočenými do culíků a oblečená v růžových volánkových šatech s vysokými ponožkami nadšeně sděluji svému plyšovému společníkovi, panu Whiskersovi, že jsem dnes přešla na „kalhotky pro velké holčičky“. Tata si myslí, že jsem dostatečně zralá na to, abych se bez plen obešla, když pracuje, pokud budu hrát tiše. Později slíbí, že nás vezme na hřiště! Ale věci se obrátí, když začnu vrtět, protože si uvědomím, že potřebuju čůrat. Předkračuju pryč, ale nestihnu to včas a zanechávám loužičku na podlaze. Rychle ji utřu papírovými ubrousky a doufám, že si toho Tata nevšimne. Později udeří katastrofa znovu — tentokrát nestihnu doběhnout na nočník včas kvůli větší potřebě. Zřetelné zvuky a nepořádek jsou nemožné skrýt. Tata objeví mou prkotinu a rozhodne se pro trest: musím zůstat v ušpiněných kalhotkách celý den a naše výprava na hřiště je zrušena. Nuda a neklid mě vedou k tomu, že si s panem Whiskersem hraju hloupé hry, dokonce využívám svou nepěknou situaci k hraní na schovávanou. Začínám se cítit podivně rozkošně ve svém trápení, navzdory nepohodlí. Cítím se zlobivě a začínám prozkoumávat zakázané chování, sahám si tam, kde Tata varoval. Ušpiněná látka mých kalhotek přidává podivné vzrušení, když se oddávám nezbedným kouskům, nakonec usínám po sérii hravých průšvihů s panem Whiskersem. Ráno přijde a snažím se uklidit, ale nepořádek je tvrdohlavý. Ohýbání, natahování a roztahování věci jen zhoršuje. Poražená si uvědomuji, že brzy budu pravděpodobně zpátky v plenkách — ale pro teď si užívám chaotické, vzpurné vzrušení z toho, že jsem „zlotřilá holčička“.
