Po čtyři dlouhé dny jsem se zdržoval, čekal, až budete svědky tohoto okamžiku. Dnes odhaluji své překvapení: chci, abyste sledovali, jak vypouštím tento pevně stlačený, tvrdý jako kámen stolici do mých bílých kalhotek. Navzdory nepohodlí jsem odolával, a teď moje tělo odmítá uvolnit. Povedu to – pohybuji se smyslně, lákám vás pohledy pod sukní, než se vše obnažím. Láká vás to? Jak moc toužíte vidět, jak si tyto kalhotky znečistím? Cítím, jak tlak roste, zatímco moje stolice sestupuje dolů. Svlékám tričko, připravuji se na nadcházející výzvu. Blíž ke kameře tlačím ze všech sil – sténám, vrčím – až se konečně v kalhotkách vytvoří boule. Ale to není všechno! Dosáhnu zpět, cítím neústupnou tvrdost. Moje řiť se široce roztáhne, když znovu tlačím, hrudka se hýbe, ale odolává. S neúnavnou snahou ji konečně vypudím – monumentální uvolnění, jako porod kamene. Lákám vás, ukazuji bouli, kterou jsem vytvořil, pohybuji se blíž a dál, mé pohyby jsou záměrné. Chodím, kývám se, raduji se z představy vašeho vzrušení. Sedím na stoličce, snažím se zploštit ztvrdlou hmotu, ale udržuje si svůj tvar, neústupná jako ocel. Vstávám, pokouším vás dál, sleduji pevnost přes látku. Toužíte po více? Sundávám kalhotky, odhaluji své znečištěné hýždě a tvrdou stolici zblízka. Moje špinavá řiť volá – netoužíte se do ní ponořit? Předkládám důkazy svého boje, zvím vás k vyvrcholení tohoto momentu syrového, prvotního uvolnění.
