Dnes vytvářím toto video, abych oficiálně ukončil/a náš vztah. Rozhodl/a jsem se obléct džíny, které jsi mi kdysi daroval/a, jako poslední akt vzdoru. Ale tady je zápletka: úplně je zničím. Ano, naplním je po okraj, abych zajistil/a, že budou nenávratně zničeny. Aby to bylo symboličtější, vložil/a jsem dovnitř malou plastovou hlavu hračky – představme si, že je to tvá tvář. Škoda, že tu nejsi, abys to zažil/a na vlastní kůži; nic by mě nepotěšilo víc než zanechat trvalý dojem. Tyhle džíny jsou definitivně u konce – už je nikdy neobleču. Jak sedím na podlaze, cítím, jak se podemnou tlačí teplý nepořádek, což je přiléhavá metafora pro to, co si zasloužíš. Měl/a ses toho dočkat. Upřímně, měla jsem tě opustit už dávno. Byl/a jsi jen ztrátou mého času. Teď vytahuju tu plastovou hlavu z chaosu – je hluboko pohřbená, ale nacházím ji. Přitlačuji ji pod sebe, představuji si, že je to tvá tvář, a drtím ji do zapomnění. Pak si sundávám džíny, aby se odhalila katastrofa uvnitř. Tohle je konec jakéhokoliv spojení, které jsme měli – leda bys byl/a dost zoufalý/á na to, aby ses s tímto nepořádkem vypořádal/a, ty bezcenný hlupáku! Brzy ti pošlu tyhle ušpiněné džíny poštou, spolu s tímto videem. Ber to jako můj rozlučkový dar – poslední vzpomínku na mě, kterou nikdy nezapomeneš. Tak zatím, a konečně tě mám z krku!
