Poslední dobou se tento chlapík objevuje v klubu, užívá si drinky, tance a chová se, jako by mu místo patřilo—aniž by zaplatil jedinou korunu! Pokaždé, když přijde čas vyrovnat účet, vymýšlí výmluvy, tvrdí, že mu jedna z tanečnic „prdla do obličeje“ nebo mu nastrčila svůj „špinavý zadek“. Úplné nesmysly! Dodržujeme profesionalitu a hygienu, ale jeho lži jsou naprosto mimo kontrolu. Jako manažerka klubu jsem měla jeho šaškování dost a rozhodla se mu zahrát. Pozvala jsem ho k sobě domů na „soukromý tanec“ s tím, že mu vynahradím „špatnou službu“. Jak už to tento podivín má, nadšeně přijal. Uvnitř jsem ho přesvědčila, abych ho mohla „z důvodu bezpečnosti“ svázat. Neodporoval. Když byl zabezpečen, položila jsem ho a dala mu jasně najevo: pokud bude lhát o tom, že cítí špínu, zažije ji na vlastní kůži. Po hodiny jsem ho nechala dýchat jen vůni únavy a potu—přímo ode mě. Každý nádech procházel mými kalhotkami, a když jsem se cítila štědrá, nechala jsem ho vdechnout hluboké, zapáchající prdy, které se celou noc tvořily. Jeho ponížení bylo hmatatelné. Jeho tvář zčervenala, nozdry se rozšířily a jeho zápas jen podpořil moji odhodlanost. V jednu chvíli jsem sundala kalhotky, zesílila pach a zarazila jeho nos hluboko do mého zadku, abych se ujistila, že se zápachu nevyhne. Jeho tlumené protesty utichly pod mojí vahou. Když jsem ho konečně nechala nadechnout, bylo to jen proto, abych mu do plic vypustila další zapáchající prd. Snažil se odmítnout, ale já to nedovolila. Přinutila jsem ho otevřít ústa, přitiskla mu rty kolem mého konečníku a vypustila mokrý, dutý prd, který mu zarezonoval až v krku. Výraz znechucení na jeho tváři byl k nezaplacení. Nakonec prosil o milost, ale připomněla jsem mu: to byla cena za jeho podvod. Buď zaplatí svůj účet—nebo tahle „soukromá show“ možná brzy vtrhne na internet.
