Můj spolubydlící leží nevědomky na pohovce, netušíc o bouři, která ve mně roste. Přemáhá mě intenzivní, nekontrolovatelné vzrušení, cítím tlak husté, teplé hmoty uvnitř mě, která dráždí mé smysly. Mé tělo se třese, dech se zrychluje a svírám břicho, zatímco mne pohltí slast. Džísy jsou vlhké vzrušením a nemůžu odolat nutkání dotknout se sebe, třu se přes látku, dokud nepropadnu třesoucímu se, kroutícímu se vrcholu. Ale to nestačí. Mé touhy se prohlubují a zakázaná fantazie se zmocní mé mysli—představuji si, jak se diskrétně vyprázdním do džínů vedle něj. Ta myšlenka je příliš opojná, abych ji odolala, a brzy ztrácím kontrolu, vytvářejíc mokrou, špinavou skvrnu. Mé sténání zesiluje, jak pokračuji v požitkářství, tlačím se dál, dokud nejsem zcela pohltěn špínou a rozkoší. Hnána nenasytnou žádostí, přibližuji se blíže k jeho tváři, mé džísy páchnou po mém nepořádku. Cítím plynulost a řada pronikavých prdů uniká, plníc vzduch svým zápachem. Když se začíná probouzet, vztek ve mně vzplane—jak se opovažuje přerušit mé tajné požitkářství? Rozhodnu se ho poučit, vnutí mu své touhy. Přitisknu své znečištěné tělo k jeho tváři, nutím ho vdechovat můj pach. Pevnou rukou seberu hrst špíny z džínů a potřu ji přes jeho rty, dále ho ponižuji tím, že ho donutím ji ochutnat. Úniku již není—stal se nedobrovolným účastníkem mých zvrácených fantazií, otrokem mých nejtemnějších, nejšpinavějších tužeb. Každý den bude sloužit jako připomínka mé nenasytné žádosti, navždy spoután mými touhami.
