Přemožen nutkáním jsem spěchal do přeplněné veřejné toalety, zakrývaje své nepohodlí klidnou chůzí. Poznal by někdo tu zvláštní směs úlevy a vzrušení, když jsem se chystal uvolnit? Uvnitř jsem našel chvilkový klid. Moji pozornost upoutala sbírka vzácných autíček Lesney rozházených na podlaze. Zaujat jsem je krátce prozkoumal a pohrával si s nimi, rozptýlen intenzivním tlakem uvnitř. Když jsem se konečně uvolnil, byl to ohromující pocit — tichý, soukromý okamžik úlevy. Dával jsem pozor, abych neupoutal pozornost, a tlumil jakékoli zvuky potěšení. Poté jsem si všiml, že je třeba důkladně uklidit. V bizarním zvratu jsem sáhl po jednom z autíček a použil ho k otření, potřísniv ho špínou. Moje činy eskalovaly, když jsem si zblízka prohlížel znečištěná autíčka, dokonce jedno spadlo do záchodu. S pokrčením ramen jsem ho spláchl, riskují ucpaní. Zbytek jsem vyhodil do nedaleké nádoby na pleny, blažen z absurdní degradace těchto relikvií. O několik dní později se podobná scéna odehrála v jiné toaletě. Více autíček potkalo stejný osud, potřísněno ještě špinavějším a měkčím výsledkem. Dokumentoval jsem proměnu, ukazující stav před a po. Další nechtěný pád do záchodu, další spláchnutí a zbylá autíčka byla zneuctěna v špíně. Jaký je to pocit být svědkem takového zvláštního a znepokojivého činu, zneuctění milovaných dětských sběratelských předmětů?
