Dnes večer jsem se rozhodla pohrát si s jedním ze svých mnoha obdivovatelů – samolibým, sebevědomým sukničkářem, který se pyšní svým nápadným autem a drzým vystupováním. Netuší, že jeho sebejistota je postavena na lžích, že jeho naparování skrývá nejistoty pod polstrovaným spodním prádlem. Nechala jsem ho čekat, sledujíc, jak se frustrace mění v hněv, jak po mně hází urážky. Pošetilý muž. Neví, kdo před ním stojí. Odhalila jsem se a jeho hlas se zachvěl. Pomalu jsem k němu kráčela na svých jehlových podpatcích, ovládajíc prostor každým krokem. Srazila jsem jeho drzost, zmenšujíc ho na třesoucí se trosku u mých nohou. Teď, nahý a bezmocný, sedí přede mnou a uvědomuje si svou pošetilost. Tento ubohý výmysl muže si kdysi snil o tom, že mě vezme na večeři, ale nyní jeho jídlo tvoří chléb, který žvýkám a plivnu mu do úst. Zaslouží si každý ponižující sousto a bude mi za něj děkovat. Nemilosrdně se mu posmívám, vychutnávám si jeho ponížení. Když chléb dojde, zanechávám svou stopu – ostré zuby se zaryjí do jeho paže, připomínka jeho nicotnosti. Spokojená ho osvobozuji z jeho iluzí. Probouzí se v panice a prchá, zanechávajíc polstrované zbytky své falešné mužnosti. Dnes večer vládne Lady Scarlet.
