Sedím na svém trůnu a přemýšlím o žertérovi Šarlatového království, jehož vystoupení byla stále nudná a předvídatelná. Abych oživil jeho půvab, v ruce držím téměř průhledné punčocháče a představuji si je na sobě. Zavolám si ho a hodím mu punčocháče směrem, přikazuji, aby se do nich převlékl, a prohlašuji to za jeho nový oděv. Snad to znovu probudí jeho schopnost mě bavit. Přeměna je překvapivá—jak roztomilý teď vypadá, tak malý a křehký. Zmenšil se on, nebo jsem já narostla? Posmívám se mu, s radostí srovnávám naše postavy. Moje výška ho převyšuje, moje svaly jsou výraznější—paže, nohy, záda i hýždě vše převyšují jeho. Cítím se jako Amazonská bojovnice vedle této drobné figury, naparuji své bicepsy, demonstruji svou dominanci. Položívám ruku na jeho hlavu, posmívám se mu jako pouhé opěrce čelisti, vysmívám se jeho tenkým nohám a hravě mu držím zadek. Ta ponížení mě tak potěšuje, že ho bez námahy zdvihám, nosím ho po místnosti, dřepuji a vstávám s ním v náručí nebo ho posazuji na svá ramena pro hravé pohlazení po zadku. Toužil po výšce? Teď se vyrovná mé—i když jen dočasně (LOL). To vše při balancování na podpatcích přidává další vrstvu výzvy. Když pozoruji, jak vzrušeně reaguje na mou sílu, rozhoduji se ho zbavit posledních zbytků důstojnosti. Postavím židli, položívám jednu nohu na ni a posazuji ho na své stehno. Neschopna stabilně stát na podpatcích, sundávám je a znovu ho posazuji, přikazuji mu, aby si dosáhl slasti, zatímco visí ve vzduchu. Naparuji své svaly, raduji se z jeho pokusů, sleduji, jak podléhá momentu, a nechávám ho slintat v punčocháčích. Ten zážitek byl naprosto vzrušující.
