(Cenzurovaná ukázka dostupná – italština a angličtina) Jeden je začátečník, který zažívá své první setkání se scatem. Druhý, zkušený expert. Co se odehraje, je ráno jako žádné jiné. Moje kamarádka Nina a já se probouzíme osvěženy, popíjíme kávu v klidné zahradě. Příjemné počasí vytváří atmosféru, jak odpočíváme na svých stoličkách. Zvuky přírody se mísí s drsnou symfonií našich prdů směřujících k našim oddaným otrokům. Nutkání ulevit si se stává neodolatelným. Rozhoduji se vyzvat nováčka, který je viditelně vzrušený mými větry. Přikazuji mu lehnout si a dřepíc nad ním, bez milosti vypustím svůj náklad do jeho úst. Šok je zřejmý, jeho vzrušení mizí, a i když se snaží žvýkat, polykání je nemožné – což není překvapivé. Předhazuji mu, že je selhání, které se musí naučit. Nina a já nedovolíme, aby naše božské výkaly přišly nazmar, a nutíme ho je vyplivnout na talíř. Někdo jiný je sní. Usadíme oba otroky, navlečeme jim bryndáky, a začátečník začne krmit veterána lžící. Nina přidává svůj příspěvek na talíř, čímž vytváří vydatnou porci. Raději zůstáváme čisté, užívajíce si zvrácenou podívanou na nadšeného nováčka krmícího zkušeného obdivovatele. Sousto po soustu se talíř vyprazdňuje a nenasytný žaludek se plní. Nina a já si dopřáváme cigarety, posypávající popel jako nekonvenční koření. Dokonce i vývar je zkonzumován. Je to snídaně šampionů hodná pětihvězdičkové hostiny. Následuje rituál močení. Položíme otroky vedle sebe, stoupám si na jejich hrudníky a zaměřuji svůj proud do jejich úst. Nina následuje, zalévá je od jednoho úst k druhým. Na otázku „Chcete dokončit?“ nadšeně odpovídají: „Ano.“ Ale smějeme se, mávneme na ně odmítavým gestem, nechávajíc je promočené, frustrované a nedokončené…
