Diana a já jsme se rozhodly trochu si pohrát, ale zároveň ponížit našeho malého otroka. Stál vedle nás, výrazně menší a lehčí, což z něj učinilo dokonalý cíl pro naše kousky. Neustále jsme ho provokovaly, strkaly ho sem a tam, plácaly ho po tváři a zadku, jak napětí rostlo. Ukázala jsem Dianě, jak ho zvednout a nést, což pro ni byla první výzva. I když zprvu bojovala, nakonec zvládla různé techniky zvedání, zatímco jsme ho dál zesměšňovaly. Bez námahy jsem ho položila na záda a začala dělat dřepy—jeho váha byla směšně nízká! Pak jsem ho položila přes záda mé přítelkyně, kde naříkal, zápasil se závratí. Položily jsme ho naplocho a pevně ho držely—já za ruce, Diana za kotníky. Houpaly jsme jím ve vzduchu, napočítaly do tří a hodily ho na pohovku, pak jsme se střídaly v sezení na něm s celou svou vahou. Když se pokusil vstát, rozdrtily jsme ho mezi našimi těly, přitiskly naše ňadra k němu. Jeho sténání nás jen povzbuzovalo. Po další kolečkové ráně jsme ho hodily zpět na pohovku a donutily ho překřížit ruce a nohy. Zvedaly jsme ho jako pytel brambor, každá jsme si to vyzkoušely. Pak jsem ho posadila na svá ramena a vozila ho po místnosti, zatímco naříkal, zastrašený mou výškou a silou. Když byl důkladně ponížen, přikázala jsem mu, aby kleknul a políbil naše trenérky. Ale jeho utrpení ještě neskončilo—čekala ho poslední výzva: zvednout *nás* a uhodnout naši váhu. Bojoval nesmírně, jen stěží uhodl Dianinu váhu. Unavené jeho slabými pokusy jsme ho propustily, hrdě napínajíce své vítězné svaly.
