Má božská společnice, bohyně Kitra, poctila mou leipzigskou kobku svou přítomností. Společně zformujeme nového otroka v naši dokonalou, oddanou dvojitou toaletu, určenou ke konzumaci každé kapky naší moči a každého kousku naší stolice. Začínáme tím, že ho donutíme uctívat naše lesklé černé stiletto, než mu naplníme ústa našimi slinami. Obaleni v těsném, lesklém latexu, naše dominantní aura ho přemůže, zajistí jeho naprostou podřízenost. Poté ho přivážeme k posteli na intenzivní sezení tváří na sedadle. Bohyně Kitra mu svým latexem oblečeným klínem rozdrví obličej, a když přijde řada na mě, zvednu sukni a přitlačím svůj holý zadek na jeho ústa, nařídím mu dlouhé a hluboké olízání mého konečníku. Pravý účel jeho existence nastává, když se postavíme nad jeho ústa. Bohyně Kitra a já se střídáme v lijácích naší horké moči přímo do jeho hrdla, nutíme ho všechno polknout. Poté opět usedám na jeho obličej, ale tentokrát mu nařídím, aby otevřel ústa dokořán. Zatlačím tuhou stolici ze svých střev přímo do jeho úst. Nakonec ho uvolníme z postele, jen abychom ho připoutali pod speciálně navrženou toaletní židli, zafixujeme mu hlavu na místě. Jeho útěk je nemožný, bohyně Kitra se usadí na sedadle nad ním a vypustí těžkou, páchnoucí hromadu svého vlastního odpadu. Poté smícháme naše dvě odlišné stolice dohromady, vytvoříme smíšenou hostinu, kterou mu násilím nacpeme do úst, aby ochutnal naši kombinovanou esenci v jednom ponižujícím, závěrečném jídle.
