Proměnit někoho v pouhou nádobu není snadný úkol, ale není důvod vyhýbat se potěšení z tohoto procesu. Představte si okamžik, kdy bez varování je na bezmocný subjekt vypuštěna neúprosná záplava. Právě když otevírá ústa v očekávání něčeho zvládnutelného, je zasažen odpornou kaskádou, která mu pokryje tvář nepříjemným nepořádkem. Ale neplýtvejte soucitem – obavy tohoto jedince jsou nepodstatné, jeho lidskost triviální. Místo toho se kochejte jeho neštěstím, umocněným ozvěnou mého nespoutaného smíchu. Jistě, taková radost převáží jeho utrpení. Jak se dalo očekávat, ubohá bytost se zaplétá do sebelítosti, nepoznávajíc potěšení, které mi jeho bída přináší. Jeho pláč a prosby o milost jsou marné, jeho chatrné pokusy chránit se před bičem jen přidávají na chaosu. Jeho zběsilé pohyby dál rozprostírají špínu, což mě nutí jej přimáčknout tíhou své těžké boty – šťastná volba, skutečně. Pro ty, kteří se oddávají této podívané, je tu ještě další výhoda. Mé plynulé pohyby, když se stavím k přesným úderům, nabízejí úchvatný pohled na mou atletickou postavu – harmonickou směs síly a elegance. Svědectví lidské dokonalosti stojící v ostrém kontrastu k hlubinám ponížení. Představte si sami sebe na jeho místě, pouhý nástroj, redukovaný na nic víc než objekt užitku.
