Říká se, že krutost může maskovat laskavost, ale laskavost často skrývá krutost. Zde oblažuji svého služebníka potěšením—pomocí svých rukou a vibrátoru—jen abych jej pevněji připoutal k roli mého osobního trůnu. Prostřednictvím pečlivého podmiňování překrucuji jeho touhy, proměňuji jeho obdiv ke mně v bažení po ponížení a službě. Můj otevřený šat, odhalující mou velící přítomnost, signalizuje můj záměr: jsi pouhou nádobou k mému užití. Jedním plynulým pohybem zaujímám své místo nad jeho tváří a vyžaduji jeho uctívání. Rychlý kop mu připomíná jeho nízké postavení, když sestupuji, a jeho jazyk instinktivně hledá můj příkaz. Kdysi člověk, nyní funguje na autopilota, jeho vůle nahrazena poslušností. Žízní po ponížení, horlivě pohlcuje to, čeho se kdysi obával, jeho ústa splývají s mým konečníkem, jako by se zoufale snažil stát jedním se svým účelem. Pohled na můj nabobtnalý konečník, vyčnívající a lákavý, činí jeho podřízení intimním i devastujícím. Klesl jsi tak hluboko, že ponížení se cítí jako spása. Už nejsi člověk—jen maso tvarované k mému užití. Dráždím jeho vzrušení vibrátorem, nutím jej k potěšení, zatímco pohlcuje chuť své vlastní dehumanizace. Jeho tělo jej zrazuje, tvrdne, jak polyká svůj osud. Přikazuji mu, aby se očistil, dokonce manipuluji s jeho samou esencí, když olizuje můj konečník. To není laskavost. To, co se jeví jako milost—orgasmus—je největší krutostí, poutající jej k jeho vlastní zkáze. Jsi bezmocný, přitahován ke své zkáze jako můra k plameni, jako TY, ZÁCHODE!
