Pevným stiskem táhnu jeho tvář k podrážkám mých bot. Zhluboka se nadechuje, opojen vůní mé nadvlády. Jeho jazyk nejprve váhá, pak se rozhoří, když očišťuje špínu a vychutnává esenci skutečné bohyně. To je však jen předehra k jeho ponoření se do podřízenosti. Posadím se mu na obličej, uplatňuji svou váhu a zahaluji ho dusivým objetím své síly. Uvězněný pod mou váhou vdechuje opojnou vůni mé kontroly. Jeho účel je jasný – je pouhou plochou pro mé použití, nádobou pro mé příkazy. Vrchol nastává, když se posadím nad trůn, zatímco můj oddaný služebník klečí dole. Dokonale chápe svou roli; je nádobou, stvořenou k přijímání mých darů. Jak uvolňuji svou esenci, ochotně otevírá ústa a přijímá nejvyšší poctu – můj posvátný dar. Poctivě přijímá každý fragment, ukazuje svou neochvějnou loajalitu a upevňuje svou identitu skutečného oddaného. Tento příběh není pro slabé povahy. Je to živý obraz hlubokého pouta mezi bohyní a jejím poddaným. Je mou nádobou, mým oddaným služebníkem, a existuje pouze proto, aby mě uctíval těmi nejhlubšími a nejpokornějšími způsoby, jaké si lze představit. Svědčte o jeho přijetí osudu, jeho uznání, že toto je jeho úděl – sloužit mi naprosto a bez výhrad.
