Paní Anna si povolala svého oddaného otroka do své soukromé komnaty, kde vzduch houstl očekáváním. Koupána v tlumeném světle byla místnost jevištěm pro mocenskou dynamiku, která se měla odehrát. Její otrok, vždy dychtivý udělat radost, vstoupil s neochvějnou poslušností, připraven přijmout cokoli, co jeho Paní nařídí. Sedíc na skleněném křesle vyrobeném na míru, Paní Anna vyzařovala autoritu. Židle měla strategicky umístěný otvor, který dokonale ladil s její velitelskou přítomností. Se zlomyslným úsměvem přikázala svému otrokovi, aby se pod ni postavil, jeho podřízenost byla dokonána. Jak ležel na břiše, dominance Paní Anny byla hmatatelná. Její oči zářily krutým uspokojením, když se přesně vyrovnala s židlí a svým tělem. S promyšlenou grácií začala pustit svůj odpad, který kaskádovitě padal otvorem do čekajících úst jejího otroka. Ten jej bez váhání přijal, přijímaje svou roli lidské toalety, jeho oddanost byla absolutní. Posílená jeho podřízeností se Paní Anna rozhodla akt kontroly ještě zesílit. Zapálila si cigaretu, jejíž zářící konec tvořil ostrý kontrast k temnotě. Se šibalským úsměvem ji vtiskla do jeho úst, používajíc ho jako svůj osobní popelník. S bolestí vydržel, pálení popela bylo důkazem jeho neochvějné loajality. Když se sezení uzavřelo, Paní Anna propustila svého otroka, jeho tělo poznamenáno důkazy její dominance. Odcházel se zvráceným pocitem naplnění, vědom si, že ji potěšil tím nejextrémnějším a nejintimnějším možným způsobem.
