Sladký zub, kyselá dohra
Kitty Skatt
Ludovica Luxury: Hostina z chodidel
Mé břicho je ráno oteklé a plné, těžké teplo se line z včerejší hýřivé hostiny kvasících semen a luštěnin. Tlak je obrovský a mé rty se dotýká vědomý úsměv. Úleva samozřejmě nepřijde v koupelně. Nový příchozí čeká na svou iniciaci. Vstoupí a poklekne, jeho oddanost je hmatatelná, když jeho rty spočinou na mých chodidlech v sérii uctivých polibků, než jeho jazyk očistí každou poslední částečku. Odpočívám, sotva si ho všímám, soustředěná na telefon. "Chápeš svůj dnešní účel," prohlásím bez výrazu. "Tvůj jazyk je můj osobní ubrousek. Ale tvou pusu zatím nechám čistou. Místo toho budeš nosit můj dar – na své hrudi a břiše – abys mi mohl poté náležitě sloužit." Projede jím třes. "Svlíkni košili. Na zem," poručím. Poslechne, jeho bledá kůže je hrbolatá očekáváním. Nejprve se usadím nad jeho obličejem. "Připrav mě," rozkážu. "Důkladně použij svůj jazyk." Poslechne, jeho teplé, dychtivé pohyby mě uvolňují a zvlhčují, dokud napětí není téměř nesnesitelné. Zvednu se a zaujmu pozici nad jeho trupem, můj pohled upřený do jeho očí. "Sleduj," zašeptám s krutým úsměvem. "Sleduj, jak se stáváš mou nádobou." Zatlačím. Těžká, vlhká hmota dopadne na jeho hruď s jednoznačným zvukem. Jeho oči se rozšíří. "Všechno jsem to pro tebe schovala," zamňoukám. "Až do posledního kousku." Vracím se na pohovku, má chodidla jsou nyní lehce potřísněná. "Teď mě očisti." Snížím se a přitisknu svou znečištěnou kůži na jeho ústa. Pracuje zběsile, jeho jazyk se zavrtává, krouží a polyká každý zemitý zbytek, dokud nejsem hladká a čistá. "Dobře. A teď hlavní chod." Pomocí chodidel shrnu část z jeho hrudi. Prsty u nohou ji navádím k jeho čekajícím rtům. "Otevři. Jez z mé nohy." Pomalu žvýká, grimasa zkřivuje jeho rysy. Pokračuji, sousto za soustem, některé jemně rozmačkám pod svou ploskou, než je položím na jeho jazyk. "Ochutnej směs nás obou," nařídím, třu svá špinavá chodidla o jeho ústa mezi sousty, dokud jeho hruď není téměř bez poskvrny, poslední stopy slízané čisté z mé kůže. "Všechno pryč," zamumlám. "Zasloužil sis odměnu." Dráždím ho svou nohou na pokraj, pak se náhle stáhnu, nechávajíc ho chvět se a odmítnutého. "Zítřejší dávka," zamyslím se, "závisí zcela na tom, jak dobře mi dnes večer posloužíš."
