Nehoda nešťastného druhu
Myslel jsem si, že jde jen o neškodný prd, opřel jsem se v křesle, uvolnil se a vypustil tichý, ale štiplavý únik. Pak jsem to však ucítil – tu neodbytnou naléhavost. Vyrazil jsem na toaletu a stěží jsem to stihl. Protože jsem už dříve ten den vyprázdnil, byl jsem ohromen objemem toho, co následovalo. Všechno to sahalo zpět k té prokleté polévce z třiceti fazolí, jídle, kterého nyní hluboce lituji.
