Dnešek byl naprosto děsivý – opravdová zkouška vytrvalosti. Tato zkušenost mě dostala na hranice mých sil, ale vytrval jsem. Předemnou seděly dvě mocné postavy, bohyně ve svém vlastním právu, a diktovaly mi každý pohyb. Jejich zvrhlá hra spočívala v přípravě něčeho, co nazývaly „koktejlem“ – pěnivého a znepokojivého, vyrobeného z jejich vlastní esence. Nejprve mě Christine svou intenzitou ohromila, její vůně byla zprvu nepříjemná, ale brzy povědomá. Victoria však byla šokem – nepředvídatelná a děsivá, její aroma výrazně odlišné a nečekaně sladké. Střídající se chutě a pocity byly ohromující, míchaly chaos a novost. Více než jednou mé tělo vzpíralo, ale donutil jsem se pokračovat, poháněn čistým odhodláním. Jejich metody byly neúprosné, každý úder pásem či bičem vysílal vlny bolesti, nutil mě polykat rychleji, ale narušoval mou koncentraci. Victoria závěrečná ofenzíva mě zanechala zničeného, mé tělo bolestí křičelo, když jsem se chránil před jejími údery. Navzdory mučení je tu nepopiratelná přitažlivost této adrenaliny nabité zkoušky. Touha uspět, vzrušení z překročení vlastních limitů – je to opojné. Odpočinek poté přináší zvláštní uspokojení, vědomí, že jsem plně vydržel jejich nároky. P.S. Můj jazyk byl jako vydřený, jako bych ho obrousil smirkovým papírem, pravděpodobně kvůli Victoria vláknité nabídce plné semen, kterou jsem musel rychle žvýkat a polykat. P.S.2. Údery pásem byly nesnesitelné, mnohem bolestivější než bičem, nutily mě zrychlit, ale odváděly mou pozornost od úkolu. Victoria neúprosné útoky mě zanechaly pohmožděného, ale zážitek zůstává podivně přitažlivý – pekelná bitva, ke které mě přitahuje její adrenalin a hnacím motivem.
