Každý měsíc s netrpělivostí vyhlížím dny, kdy mě paní Karina zavolá do svého bytu. Jako její oddaný sluha mým úkolem je zajistit její pohodlí a spokojenost všemi možnými způsoby. Mezi mé povinnosti patří i čest sloužit jako její osobní toaleta, zodpovědnost, kterou přijímám s neochvějnou oddaností. Během této konkrétní návštěvy se paní rozhodla dopřát si relaxační koupel a já měl tu čest jí asistovat. Mé srdce poskočilo, když jsem obdivoval její dokonalou krásu – její zářivou pleť, její ladné křivky. Dokonce mi dovolila nesmírnou radost z přivonění k jejímu jemnému prádlu, než jsem je začal prát, zatímco se ona koupala. Ačkoli se jí nesmím přímo dotýkat, paní mi udělila vzácnou výjimku: směl jsem její vynikající tělo osušit měkkým ručníkem. Tento prchavý kontakt byl naplněným snem, okamžikem čisté extáze. Jak večer postupoval, paní, která si předchozí noc dopřála vydatné jídlo, pocítila potřebu ulevit si. Namísto použití běžné toalety se rozhodla využít mě jako svou nádobu. Stále seděla ve vaně, umístila se nade mnou a já cítil, jak teplo jejího výronu naplňuje moje ústa, stéká mi po tváři v krouceném, aromatickém proudu. Byla to textura a chuť, po které jsem toužil, a hojnost jejího daru mě naplnila vděčností. Jakmile byla spokojena, paní odešla na pohovku, nechávajíc mě vychutnávat pozůstatky jejího daru v koupelně. Byl to den hlubokého spojení a naplnění, důkaz mé neochvějné oddanosti paní Kariňě.
