Dnes, když jsem se připravoval na setkání s paní Karinou, mě pohltila nervózní očekávání. Znám ji již roky a jako moje paní má nade mnou obrovskou moc, ovládá nejen moji poslušnost, ale také mé nejhlubší touhy. Její dominance se projevuje způsobem ponižujícím i opojným — používá mě jako svou nádobu, svůj záchod, předmět degradace. Přesto mě její ženská přitažlivost zcela uchvacuje. Noc před naším setkáním, bezesnou a úzkostnou, jsem se rozhodl sebrat odvahu a vyznat jí lásku. Když jsem dorazil na její venkovské sídlo, klekl jsem, abych jí sloužil, masíroval jsem její nohy a vylil své city. K mému zděšení reagovala posměchem a pohrdáním, čímž utvrdila svůj pohled na mě jako na pouhého otroka, nehodného opětování. Hluboce zraněný a ponížený jsem našel útěchu, když zmírnila svou krutost a nabídla mi zbytky svého pobavení — své špinavé kalhotky a obsah svého těla. Scéna se odehrála s podivnou krásou: její svůdná postava seděla nade mnou, její pohyby byly promyšlené a autoritativní. Zbytky její stravy — hroznové víno a banány — dodaly jejím darům překvapivou sladkost, mísily se textury a chutě, které jsem horlivě konzumoval. Když dokončila svůj úkol, dovolila mi ji očistit jazykem, než jsem uhasil svou žízeň ze sklenice, kterou naplnila před chvílí. Toto setkání utvrdilo mé pochopení našeho vztahu. Moje láska k paní Karině přesahuje konvenční vyjádření; daří se jí v mé podřízenosti, v mé oddanosti službě jí tím nejintimnějším a nejponižujícím způsobem. Pro mě je to láska v její nejčistší podobě, pouto vytvořené prostřednictvím zranitelnosti, důvěry a neochvějné loajality.
