Sebevědomě sedím na své hebké bordó kožené pohovce, jejíž lesklý povrch podtrhuje mou dominantní přítomnost, a připravuji se na dnešní konkurz věnovaný mým scat produkcem. Hledám skutečné lidské přívěsky, ty, kteří jsou ochotni přijímat a konzumovat mé dary bez váhání. Můj věrný otrok, po osmi letech bezchybné služby, posunul proces konkurzu na vyšší úroveň krutým zvratem: kandidát je spoután do svěrací kazajky, což ještě zvyšuje náročnost. Jeho smysl pro sadistické divadlo mě vždy pobaví. Kandidát vchází a já s ledovým, promyšleným úsměvem mu přikazuji, aby předklekl. „To nebude snadné,“ poznamenám a ukážu na jeho spoutané ruce. „Včerejší večeře v exotické restauraci zanechala konzistenci mého kaviáru nepředvídatelnou – pikantní, bohatou a silnou. Ale skutečný přívěsek si nedělá starosti s texturou, vůní nebo chutí. Tvou povinností je přijmout a spolknout. Rozumíš?“ S pevným přikývnutím odpovídá: „Nezklamu tě, bez ohledu na konzistenci.“ Jeho odhodlání mě zaujme, ale činy mluví hlasitěji než slova. Přibližuji ho blíž a nechám ho, aby se seznámil s mou vůní – předběžný test jeho oddanosti. Položím ho na zem a přikážu mu, aby otevřel ústa. Pozicionuji se nad ním a vypustím skromný vzorek, aby si zvykl na chuť. Krémová textura představuje výzvu, ale s odhodlanou snahou ji spolkne. Spokojená stupňuji výzvu a vypouštím mnohem větší porci. Mírně zakolísá pod množstvím, ale přísný příkaz a pevné poklepání na jeho břicho obnoví jeho rytmus. Uznávám náročnost úkolu a dávám mu krátkou přestávku, ovšem ne bez odměny. Zbylým kaviárem potřu jeho úd, čímž ho proměním v improvizovaný lubrikant. S pobídnutím zvyšuji napětí a vedu ho ke kontrolovanému, zničenému orgasmu. Zhroutí se na zem, vyčerpaný, ale poslušný. Vstávám ze sedadla a pozoruji ho s odměřeným úsměvem. „Dám ti vědět, jestli jsi uspěl,“ říkám a odcházím od pohovky. „Hledám skutečné přívěsky, kteří nezanechávají žádné stopy. Tvůj výkon byl chvályhodný, ale pochybuji, že jsi dosáhl cíle.“
