Zítra ke mně přijede zdaleka hluboce oddaný otrok—naše setkání se konají jen jednou za rok. Tentokrát jsem se rozhodla připravit pro něj nezapomenutelné překvapení… doslova. Aby byl výsledek spektakulární, předchozí noc jsem si dopřála plnou hostinu z McDonald’s: Big Mac, Grand Crispy McBacon, velké hranolky, velkou colu, několik omáček a soft-serve zmrzlinu. Každé sousto jsem si vychutnávala pomalu a kořenila ho svými božskými krkáními, haha. Když jsem skončila, šla jsem rovnou spát, dychtivá být plně připravena na ten speciální záchod přijíždějící z takové dálky. Následující den dorazí přesně na čas. Už sedím elegantně na svém trůnu, vypadám mocně s potměšilým úsměvem. Začnu popisovat každý detail své těžké večeře z předchozí noci. Jak mluvím, vidím, jak je čím dál nervóznější—na čele se mu tvoří pot, dýchání se zrychluje, haha. Přikážu mu, aby se úplně svlékl a lehl si přede mnou na podlahu. Okamžitě poslechne. Postavím se, zaujmu pozici nad jeho tváří a začnu. Tlustý, těžký, pářící náklad—hodný královny—vychází pomalu, plní jeho otevřená ústa a pokrývá celou jeho tvář. Topí se pod mými hovínky, vůně prostupuje místností. Okamžitě je zhltne, hladově, protože ví, že tato šance přichází jen jednou za rok a musí si vychutnat každý kousek. Když je první náklad venku, zůstanu na místě a vytlačím druhý, pak třetí. Pokaždé spolkne, co může, a zbytek nechá ulpět na tvářích, nosu a čele. Mezi náklady se snížím a čůrám přímo do jeho úst, aby mu pomohlo to spláchnout a zůstal hydratovaný. Pije vděčně. Po třetím nákladu mi téměř vyčistil zadek jazykem, ale všimnu si pevných kousků na podlaze. Žádný problém. Vezmu malou misku a lžičku. Vytlačím ještě trochu hovínek a trochu zvratků do misky, dobře promíchám a krmím ho pomalu jako miminko. Pokaždé otevře ústa a spolkne. V jednu chvíli se podívám do jeho modrých očí—nyní z poloviny pokrytých hnědou—tiše mě prosí, abych přestala, hahaha. Usměju se, spokojená. Musel sníst nejméně celý kilogram mých hovínek. To málo, co zbylo, mu rozetřu po hrudi a břiše a prstem napíšu: PRASE LUDOVICY. Postavím se, naposledy se na něj podívám a nechám ho tam na podlaze, aby přemýšlel o tom, co se právě stalo, pokrytého mými hovínky a čůránky, hahaha.
