Špinavé prase zhltlo každé poslední sousto odpadu své paní
Mistress Jardena
LUDOVICA LUXURY — RITUÁL LÉČBY ŠPENÁTEM
Dnes vstupuji do role léčitelky: čistý bílý plášť, rozepnutý jen natolik, aby naznačil, co se skrývá pod ním, a lehounké bílé pantofle, které tiše kloužou po podlaze studia. Přesně ve dvě hodiny vchází Marco. Zhodnotím ho jediným pohledem — matné oči, nažloutlá pleť, bledé nehty, a když vyplázne jazyk, je naprosto bez barvy. Včera večer, poté co jsem si potvrdila jeho jméno v diáři, jsem nepozřela nic kromě obrovské hromady špenátu. Vše to železo nyní proudí mým tělem, přeměněné a připravené k předání. Vyzvu ho, aby se posadil, a naslouchám jeho nářkům — neustálým závratím, nafouklému břichu, ostrým bodavým bolestem, erekci, která se nechce probudit — pak sáhnu po stetoskopu. Rozhrnu mu košili a přiložím studenou membránu na jeho hruď. Jeho srdce bije pomalu, mírně nepravidelně; plíce znějí křehce, jako by každý nádech byl dřina. Přikývnu s vědoucím úsměvem a vedu ho, aby se opřel na vyšetřovacím lehátku. Mé ruce se zaboří do jeho napjatého, ztvrdlého břicha, cítím nadýmání pod prsty, než sklouznou níž, aby posoudily prokrvení. Jeho dech se zrychluje — ví, že skutečná léčba teprve začíná. Pomohu mu dolů a ukážu na podlahu. On se snese na plyšový koberec vedle lehátka, na záda, hlavu zakloněnou přesně tak, jak má být. Přisunu si nízkou bílou židli k jeho tváři, usednu do ní, otočím se k němu zády a zvednu lem pláště. „Otevři dokorán, miláčku," zašeptám tiše a hřejivě. „Kouzelný lék přichází přímo ze zdroje." Zatlačím jemně a uvolním vše přímo do jeho čekajících úst. Dnes je to opravdová hora — zelená, měkká, pářící, sladká s přeměněným špenátem. On polyká plynule, hlt po hltu, jak teplá masa plní jeho ústa a klouže mu hrdlem dolů. Přijme alespoň polovinu, olizuje si rty mezi nádechy. Pak se zvednu jen natolik, abych se rozkročila nad jeho tváří. Začnu močit pomalu, mířím do jeho stále otevřených úst. Pije chtivě, polyká každou kapku teplého zlatavého nektaru, který nabízím, zatímco přebytek stéká po jeho krku a hrudi. Co se rozlije, navedu na jeho nafouklé břicho a na jeho penis, který ožívá pod hřejivým proudem. Se zbylým zeleným lékem potřu jeho tělo jako hustým léčivým bahnem: přes břicho, podél stehen, po celém žebru, pomalu vmasíruji, aby se vsákl do kůže a začal uvolňovat nadýmání. Sleduji, jak se léčbě odevzdává, barva se vrací do jeho tváří, erekce tuhne a naléhá pod mým dotekem. Roztáhnu mu nohy více do stran, srovnám ruce podél těla a nechám ho tam — dokonale nehybného na podlaze — přesně patnáct minut, aby se lék mohl prokousat hluboko dovnitř i ven. Vyklouznu z místnosti beze spěchu, zavřu dveře a usměju se pro sebe. Až se vrátím, dovedu ho do teplé sprchy, smyju každou stopu a budu sledovat, jak odchází zcela znovuzrozený. A připomenu mu, že tento rituál musí opakovat alespoň jednou měsíčně, pokud si chce tento stav udržet.
